Organismus, který zůstává dlouhodobě v napětí, pohotovosti nebo v naučených zátěžových reakcích, nefunguje stejně jako organismus, který dokáže napětí skutečně opustit.

Dlouhodobá zátěž se neprojevuje pouze pocitem stresu. Promítá se do svalového a fasciálního napětí, dechu, držení a organizace pohybu, autonomních reakcí, vnímání tělesných signálů, spánku, pozornosti, emočního prožívání i způsobu, jakým vyhodnocujeme situace a automaticky na ně reagujeme. Postupně se mohou upevňovat celé vzorce, které organismus opakuje i tehdy, když původní důvod k jejich vzniku již pominul.

Současně se zmenšuje prostor pro procesy, které potřebují jiné podmínky – hlubokou obnovu, regeneraci, pružnou adaptaci, učení a vytváření nových reakcí.

Proto ve Wu-nien® nezačínáme snahou člověka "opravit", přimět jej k výkonu nebo pouze potlačit jednotlivý příznak. Organismus se potřebuje nejprve skutečně uvolnit a vytvořit pocit bezpečí.

Uvolnění je proto ve Wu-nien® nezbytným začátkem, nikoli cílem. Na něm pak stavíme další neuro-somatickou práci, která učí organismus měnit způsob, jakým vnímá, organizuje pohyb, reaguje na podněty a propojuje tělesné, nervové, emoční a mentální procesy do pružnějšího a koordinovanějšího fungování.

Nejde tedy o relaxaci. Jde o vytvoření podmínek, ve kterých se může učit jinak fungovat.

Cílem není organismus jednoduše "utlumit", ale rozšířit jeho schopnost pružně a koordinovaně reagovat, opouštět již nepotřebné reakce, vytvářet nové funkční vzorce a lépe využívat vlastní adaptační, regenerační a učební schopnosti.

K tomu Wu-nien® využívá specificky vedený pohyb, dech, hluboké smyslové vnímání – zejména interocepci a propriocepci, práci s pozorností, významem tělesné zkušenosti, imaginací a metaforou a principy zenu, zejména neusilování a neulpívání. Nejde však o jednotlivé techniky používané vedle sebe. Jejich účinek stojí na způsobu, jakým jsou vedeny, vzájemně propojeny a synchronizovány podle konkrétního člověka a cíle práce.

Proto se Wu-nien® nehodí pouze pro práci s regulací stresu. Jeho principy lze využívat všude tam, kde potřebujeme pracovat s propojením těla, nervového systému a mysli – při úzkostech, panických atakách, vyhoření, poruchách spánku, chronickém napětí a bolesti, při dlouhodobě upevněných pohybových a tělesných vzorcích, ale také jako podpůrnou péči při chronických onemocněních, bolestí, v období rekonvalescence po operacích, úrazech či infekcích a při návratu organismu k větší fyzické a psychické kapacitě.

A stejně důležité je, že Wu-nien® nemusíme využívat pouze tehdy, když už máme problém. Může sloužit také jako prevence, regenerace a způsob dalšího rozvoje – k prohlubování vnímání vlastního těla, rozšiřování pohybových a adaptačních možností, kultivaci pozornosti a rozvoji schopnosti vstupovat do stavů hlubokého klidu bez ztráty bdělosti a funkční připravenosti.

Nejde tedy jen o to cítit se klidněji. Jde o to rozšířit možnosti, jakými může tělo, nervový systém a mysl společně fungovat.

slovo wu-nien znamená "bez myšlenek"

Je to stav známý v zenové tradici- stav, kdy myšlení přestává být středem Já a celé bytí se sjednotí do tichého, přirozeného plynutí. Není tu "já, které prožívá klid". Je tu jen klid, který se sám žije. 

Je dosaženo příjemného stavu........ klid, uvolnění, ticho, naplnění, bez analýz a hodnocení, bez tlaku něco někam posunout, přijetí...

 ....to, co lidem dnešního moderního světa tak moc chybí. A když chybí, způsobuje ztrátu zdraví, psychické potíže, nepříjemné vztahy i plno zahlcenosti, nevraživosti i bolestí v člověku i světě. 

Západní vědec by mohl říci:

Dochází k vyšší neuronální integraci a menšímu vnitřnímu konfliktu mezi jednotlivými systémy.

Zenový mistr by na to možná odpověděl:

"Mysl přestala sama sebe rušit."

Dosažení tohoto stavu není možné myšlenkou. A nikdo nevytvoří tento stav, aniž by mu neposkytl nejdřív podmínky. 

 A my učíme vytvářet podmínky, ve kterých se může tento stav objevit a zabydlovat. Jednoduše, prakticky a uchopitelně pro dnešního člověka. 

V zenu se často říká, že:

"Probuzení nelze vyrobit vůlí, ale lze odstranit překážky, které mu brání."

A my tomu rozumíme podobně. Není třeba mimořádné duchovní prozření ani útěk od běžného života, ale o postupný návrat člověka k jeho přirozenosti a k přímému prožívání. Ke schopnosti vnímat, cítit, rozhodovat se a jednat s menší tíhou minulosti a bez přemítání o budoucnosti. Jako návrat k objevování klidu a uvolnění v sobě, laskavosti, větší vnitřní svobodě, přítomnosti a důvěře v sebe i život. 

Jak to vidí a zažili někteří