Co chci prostřednictvím školy předávat

Po více než třiceti letech poznávání a práce s lidmi vnímám jako důležité své zkušenosti předávat dál.

Nejde mi pouze o výuku metody, ale také o hlubší porozumění člověku a schopnost vnímat souvislosti mezi tělem, nervovým systémem, psychickým prožíváním a vědomím.

Přeji si, aby budoucí průvodci Wu-nien® nebyli jen vykonavateli naučených postupů. Aby sami poznali proces hlubokého uvolnění, neuro-somatické integrace a vnitřní proměny, rozuměli jeho souvislostem a dokázali tuto zkušenost citlivě a odpovědně předávat druhým.

Věřím, že skutečně kvalitní práce s člověkem vyžaduje vedle odborných znalostí také osobní zkušenost, citlivost, respekt a pokoru.

Wu-nien® je vyústěním mé osobní i profesní cesty. Dnes je mým přáním, aby se tato cesta poznávání a proměny stala dostupnou dalším lidem – nejen jako metoda péče, ale především jako dovednost, kterou mohou využívat ve svém každodenním životě.

O WU-NIEN®  VÍC 🠇🠇🠇

Moje cesta k Wu-nien®

Od potřeby uzdravit se k hlubokému sebepoznávání

Moje cesta začala před více než třiceti lety. Nevedla mě k ní původně touha stát se terapeutkou nebo vytvořit vlastní metodu. Byla to hluboká osobní potřeba uzdravit se z nevyléčitelné nemoci, zbavit se obrovských bolestí a znovu žít zdravý a plnohodnotný život. Lékaři uměli po všech nezdarech pomoci jen radikální operací a to jsem odmítla- i za cenu, že to může být život ohrožující. 

Začalo tak období intenzivního osobního zkoumání a experimentování. Sama jsem musela objevovat způsoby dýchání, práce s myslí, pozorností, vnímáním těla a vědomí, imaginací, sugescí aj. Dostávala jsem se k hlubokým meditacím a změněným stavům vědomí. Byla to doba, kdy ještě nebyl internet a neexistovalo nic z dnes již známých somatických přístupů. Myslím, že to bylo ale mé největší štěstí. Nic mě neodrazovalo, nic nemohlo vnést na falešnou cestu a má potřeba uzdravit se, byla velká.  A tak jsem velmi brzy uměla dostat se během chvíle do klidu, necítit bolest i zmírňovat silné krvácení. 

Brzy jsem přidala jógu i její techniky. Zkoumala jsem, jak působí nepatrné pohyby, změny dechu, hluboké soustředění i stav úplného uvolnění. Pozorovala jsem jejich účinky na tělesné napětí, bolest, emoce i psychické prožívání. Jóga vnesla pohyb, ale když se ohlédnu zpět, nebýt mého předešlého zkoumání sebe sama, nebylo by nic víc. 

To, co začalo potřebou uzdravit se, se postupně proměnilo ve fascinující cestu poznávání sebe sama. Bavilo mě objevovat, co všechno lidský organismus dokáže, jak spolu souvisejí tělesné a psychické procesy a jak se mohou měnit reakce, které v sobě neseme po mnoho let. Měnila jsem se celá ve svém přístupu k sobě a k jiným. Neklid vystřídal hluboký vnitřní klid a pevnost, rozhodnost, nadhled, větší autentičnost a po 30 letech svého života jsem začínala být opravdu šťastná uvnitř sebe sama a spokojená se sebou ať jsem jak jsem. Tělo se uzdravovalo. 

Zvláštní význam pro mě mělo poznávání hlubokého napětí spojeného s minulými vlastně traumatickými zkušenostmi. Postupně jsem na sobě objevovala, že uvolňování nemusí zasahovat pouze svalové napětí nebo aktuální stres, ale může souviset také s proměnou dlouhodobých tělesných a emočních reakcí spojených s traumatickými zkušenostmi.

Zásadním poznáním pro mě bylo, že hluboké uvolnění není konečným cílem, ale výchozím stavem, ze kterého se může rozvíjet další proměna organismu.

Meditace a poznávání vědomí

Velmi významnou součástí mé cesty se stala téměř okamžitě hluboká meditační praxe, kontemplace a  poznávání buddhistické a zenové filozofie i metod práce se sebou. 

Během meditací jsem opakovaně procházela také transpersonálními stavy vědomí. Tyto zkušenosti prohlubovaly mé sebepoznání, proměňovaly vztah k vlastnímu prožívání a otevíraly další otázky o možnostech lidské mysli.

Stále výrazněji jsem vnímala rozdíl mezi snahou mysl ovládat a stavem, ve kterém není třeba nic řídit, kontrolovat ani vynucovat. Toto poznání se později stalo jedním z podstatných principů Wu-nien®.

Herbert Benson – když vlastní zkušenost začala dostávat vědecké odpovědi

Nikdy mi nestačilo pouze zjistit, že něco funguje. Postupně jsem potřebovala rozumět tomu, co se v organismu skutečně odehrává, proč dochází ke změnám a jak je možné, že práce s dechem, pohybem a myslí může tak zásadně ovlivňovat zdraví. 

Přibližně před třiceti lety mě proto mimořádně oslovily práce amerického lékaře a badatele Herberta Bensona z Harvard Medical School.

Benson byl průkopníkem vědeckého výzkumu vztahu mezi myslí a tělem. Popsal fyziologickou relaxační odpověď organismu a zabýval se také měřením tělesných funkcí tibetských buddhistických mnichů při pokročilých meditačních praktikách.

Právě jeho výzkumy mi začaly poskytovat první vědecky podložená vysvětlení procesů, které jsem sama prožívala a které podle mé osobní zkušenosti sehrály zásadní roli v mém uzdravení.

Byl to pro mě významný okamžik. Poznávala jsem, že to, co bývalo spojováno převážně s východními tradicemi nebo označováno za alternativní přístupy, má často své vysvětlení v přirozených fyziologických procesech lidského organismu a v chování člověka, které se dál propojí s organismem. Poznávala jsem, že to čemu se lékaři brání a neuznávají, je vlastně zaviněno jen jejich nevědomostí a nechutí se dál vzdělávat a poznávat. 

Od té doby se pro mě stalo samozřejmostí propojovat přímou zkušenost s odborným poznáním. A to přestože vím, že mnoho z toho, co jsem zažila, ještě vysvětleno být neumí. Zajímala mě psychologie, fyziologie stresové reakce, autonomní nervový systém, neuroplasticita, projev víry/ přesvědčení na mysli a tělu i další procesy, které propojují tělesné a psychické fungování. 

Východní filozofie a západní vědu jsem nikdy nevnímala jako protiklady. Byly pro mě dvěma cestami k hlubšímu poznávání člověka. A z mého pohledu by bylo pro člověka užitečné je skloubit. 

Od osobního poznávání k terapeutické praxi

Souběžně s vlastní praxí jsem se začala systematicky vzdělávat v oblasti pohybu, zdravotního cvičení, psychologie, systemické psychoterapie, hypnózy a dalších terapeutických přístupů.

Vedle vlastní praxe jsem postupně absolvovala odborné vzdělávání v oblasti pohybu, zdravotního cvičení, psychologie, systemické psychoterapie, hypnózy a dalších terapeutických přístupů. Získané kvalifikace mi umožnily oficiálně rozvíjet profesní činnost a předávat své zkušenosti také druhým lidem. Mé skutečné poznávání a vzdělávání však vždy sahalo daleko za rámec absolvovaných výcviků a škol. Vycházelo především z vlastního zkoumání, intenzivního samostudia, dlouholeté praxe a neustálého dohledávání souvislostí.

Nestačilo mi přebírat zavedené postupy. Byla jsem k nim vždy velmi opatrná a kritická. Potřebovala jsem rozumět jejich principům, hledat nové poznatky, ověřovat si je vlastní zkušeností a objevovat možnosti, které běžná výuka často vůbec neotevírala. Mnohokrát jsem se musela spokojit s tím, že věci nedokážu pojmenovat, vysvětlit, ale nemohla jsem pochybovat o jejich existenci, protože jsem je i opakovaně zažila. 

Během své profesní dráhy jsem vedla pohybové, vzdělávací, rozvojové, motivační i terapeutické programy. Postupně jsem se stále intenzivněji zaměřovala na souvislosti mezi nervovým systémem, psychickými stavy, chronickým napětím, bolestí, stresem a psychosomatickými obtížemi.

Od roku 2012 jsem z Prahy odešla do přírody a obrátila jsem svou praxi na  intenzivní individuální terapeutické pobyty pro lidi i s těžkými depresivními a úzkostnými stavy, panickými atakami, psychosomatickými projevy a následky dlouhodobé psychické zátěže, traumat a stresu.

Práce s klienty mi umožňovala dále rozvíjet vlastní způsoby propojení hlubokého tělesného uvolnění, vědomého pohybu, dechu, tělesného vnímání a psychoterapeutické práce, ale také vlastně klinicky vše zkoumat.

Stále zřetelněji jsem poznávala, jak zásadní roli mohou hrát dlouhodobě naučené obranné a stresové reakce a jak důležité je vytvářet podmínky pro jejich postupnou proměnu.

Zkušenost, která přinesla zásadní obrat

S přibývajícími lety jsem se stále více věnovala profesní práci, psychoterapii, klientům a rozvoji vlastních projektů. Postupně jsem však začala opouštět to, co kdysi stálo na samém počátku mé cesty – pravidelnou hlubokou práci se sebou, meditaci, vlastní objevování a rozvíjení možností těla a mysli.

K tomu přispíval také dlouhodobý stres v rodinném prostředí a náročné okolnosti spojené s podnikáním. Energie, kterou jsem dříve věnovala vlastnímu poznávání a rozvoji, se stále více přesouvala k řešení každodenních povinností a problémů. Dopracovala jsem se až k velmi silným panickým atakám a k přecitlivělému nervovému systému. Zužitkovala jsem vše opět k poznávání, jak i s těmito stavy se dá pracovat bez léků a bez jiné podpory. 

Po roce 2020 jsem prošla mimořádně náročnými osobními životními zkušenostmi, které mě přivedly k zásadnímu přehodnocení dosavadní cesty a hlubokému přehodnocení možností terapeutické pomoci.

Tehdy jsem si naplno uvědomila nejen hranice západních psychoterapeutických přístupů, ale také to, jak daleko jsem se sama vzdálila od poznání a dovedností, které mi kdysi pomohly obnovit a udržovat vlastní zdraví. Přesvědčila jsem se, že samotné porozumění psychickým obtížím, jejich příčinám a souvislostem nemusí vždy přinášet dostatečně hlubokou a trvalou změnu. Že existují roviny lidského utrpení, prožívání a životních zkušeností, pro které samotné psychologické porozumění, vysvětlení nebo terapeutická intervence nemusí přinášet dostatečně hlubokou a trvalou změnu a ani dobrou odpověď. 

Začala jsem se proto znovu vracet k  principům východních filozofií a hluboké meditační praxi a vědomé práci s tělem. Tentokrát však již s mnohaletou terapeutickou zkušeností a rozsáhlejším odborným poznáním.

Mezitím se významně posunula také věda. Výzkumy v oblasti neurověd, neuroplasticity, autonomního nervového systému, stresové reakce a vzájemných vztahů mezi tělem a psychikou začaly přinášet další vysvětlení procesů, které jsem kdysi objevovala především prostřednictvím vlastní zkušenosti.

To, co jsem dříve dokázala vnímat, prožívat a prakticky využívat, jsem nyní mohla mnohem lépe pochopit, odborně vysvětlit a zasadit do širších fyziologických a neurobiologických souvislostí.

Setkaly se tak dvě cesty – desetiletí vlastního poznávání a zkušeností s postupujícím vědeckým poznáním. Zároveň jsem znovu objevovala hloubku východních učení, především zenových principů, které přesahují pouhou snahu o zvládání obtíží a otevírají možnost hlubší proměny vztahu člověka k sobě samému, vlastnímu prožívání a životu.

Tento návrat nebyl pouhým pokračováním někdejší praxe. Přinesl nová porozumění významu hlubokého uvolnění, neuro-somatické integrace a principů zenu.

Právě v tomto období začalo Wu-nien® získávat svou ucelenou podobu. Z dlouholetého osobního zkoumání, odborného poznávání a terapeutické praxe postupně vykrystalizoval svébytný přístup, v němž se propojuje vědomá práce s tělem, nervovým systémem a myslí.

Současně ve mně dozrálo rozhodnutí předat to, co jsem během desetiletí objevovala, rozvíjela a co se osvědčilo v mém vlastním životě i terapeutické praxi. 

Ne jako další teorii nebo soubor technik, ale jako hluboce prožitou, osvojitelnou a životně použitelnou dovednost, kterou člověk může využívat sám pro sebe po celý život, ale také učit druhé. 

V rozhodnutí rozvíjet vlastní metodu a vytvořit systém jejího odborného předávání mě významně podpořil  dlouholetý kamarád Ing. Karel Strnad. Právě on mě vedl k tomu, abych své dlouholeté zkušenosti a autorský přístup zasadila do rámce profesního vzdělávání a využila možnosti státem uznávaných kvalifikací MŠMT.

Postupně si uvědomuji význam této cesty. V době, kdy se stále větší důraz klade na formální vzdělání a prokazatelné odborné kompetence (byť osobně s tím nesouhlasím- praxe je pro mě důležitější), může takové ukotvení přinášet absolventům větší profesní jistotu, důvěryhodnost i ochranu při jejich dalším působení. Současně umožňuje jasně vymezit požadavky na vzdělávání a ověřování získaných znalostí a dovedností.

Mým cílem tak není pouze předávat Wu-nien® jako osobní zkušenost a životně použitelnou dovednost, ale vytvořit také kvalitní a odborně vedený vzdělávací systém, který jeho budoucím průvodcům poskytne pevné profesní základy.

Z tohoto poznání a potřeby sdílet vlastní zkušenosti vznikla škola Wu-nien®. A nesmírně si budu vážit všech, kteří se ke mně na této cestě přidají. Kteří budou chtít nejen poznávat a rozvíjet sami sebe, ale také předávat toto poznání dalším lidem.

Věřím, že společně můžeme v České republice, na Slovensku a postupně i v dalších zemích vytvářet důležitou součást péče o tělesné a psychické zdraví – takovou, která učí člověka rozumět vlastnímu organismu, využívat jeho přirozené schopnosti a převzít aktivní roli v péči o sebe.

Mým přáním je, aby se Wu-nien® stalo nejen uznávanou metodou, ale především přirozenou a dostupnou součástí života lidí napříč generacemi.